|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
jan.novak2 píše:Myslíte, že když ji pozvu, někam na sklenku, že příjme ? nebo na ni prostě budu muset zapomenout ?
anubis0 píše:Měl jsem jednu kamarádku co se tím živí a ta netoužila po ničem jiném než po zázemí a opoře, kterou nikdy nezažila ani ve vlastní rodině
Sportovec127 píše:anubis0 píše:Měl jsem jednu kamarádku co se tím živí a ta netoužila po ničem jiném než po zázemí a opoře, kterou nikdy nezažila ani ve vlastní rodině
V drtive vetsine jsou ty kamaradky, co se tim zivi a pochazi z rozvracenych rodin bez sance. V mladi nemely zadne spravne vzory a odkoukaly takove vzory vztahu, ze je to mnohdy dost smutne. Ale jsou vyjimky, ktere to dokazi......jen jich je velice malo.
..rozumime si vyborne, ale nejak se mi na nim cim dal hur ctou recenze....
Mno... tak to se připrav na slušný vnitřní peklo.
Já jsem např. se slečnou seznámil natolik dobře že jsem u ní byl celou noc a pak třeba ve dvě ráno někdo zavolal že by chtěl přijít - ona že teda jo, ale že může až za hodinu... (mohla hned, ale spíš z principu to vždycky když jsem tam byl tak to posunula, neboť ty kteří přišli i za hodinu tak už to fakt mysleli vážně nikoliv, jen že se přišli podívat a zase by šli pryč) některý chlapíci tímhle skutečně odpadly - někteří ale fakt přišli... takže nezbývalo než se rozloučit a jít rychle pryč a protože ona byla v druhém patře, tak když jsem neměl náladu ho vůbec potkat (nejde o to že bych s tím měl problém, šlo o to že jsem nechtěl vědět jak vypadá "ten co jde po mě", tak jsem vyšlapal do čtvrtého patra a počkal až dotyčný za ní sám dojde... Jestli tě zajímá jakej je to pocit sedět po tmě na schodech a slyšet už jen ozvěny toho jak jí vítá on a jak ona jeho - no... nic moc pocit - hodně decentě řečeno...taková tupá prázdnota se v tobě rozlije... Takže sice jsem byl u ní cca klidně 6h-10h, ale stejně jsem odcházel takovej dost zachmuřenej - jestli čekáš happy end, tak víceméně žádnej není.
Musíš to kousnout a sám v sobě si říct jestli ti ona za to stojí nebo ne. Jestli ti stojí za to abys ve svojí vlastní hlavě ve slabších chvilkách trápil. Tady je strašně důležitý si určit jestli ty sám v sobě na to máš nebo ne - všechny ostatní keci typu "ona řekla že toho časem nechá, tak počkám atd..." a bla bla bla bla bla... - vůbec! - ona s tím nemá nic společnýho!
To pouze TY sám se musíš rozhodnout jestli to zvládáš. Nikdy za ní nechoď s tím že tě mrzí co dělá - respektive jde o tvůj vnitřní motiv - protože spousty ženskejch v tom vycítí to že ti to není líto kvůli ní, ale kvůli sobě, kvůli TVÉ vlastní touze jí mít jen pro sebe (a vlastně bejt i ten kterej má "společnici zadara".)
Jinak to že ti hořkne čtení recenzí na ní... nooo to je taková první meta. Samozřejmě nebudu recenze jako recenze - nejvíc tě potěší ty kdy dotyčný řekne že ona si sním nerozumí a ty v tom podvědomě přečteš "tak jsem lepší - se mnou si rozumí skvěle". Nejhorší ale pak začnou bejt ty recenze kdy dotyčnej si ani nechválí to jak ona dobře šuká - i to nějak kousneš, ale horší bude když bude popisovat jak na ní vidí že jí to sním baví a jak skvěle si ve všem rozumí - to ti hodně otřese se životem... Taky tě bude srát když někdo bude říkat jak je hnusná a tlustá - to když už jsi v tom víc, tak bys mu nejraději omlátil hlavu o stěnu se slovy "...se podívej na sebe ty jeden vyžranej čuráku!!!"
A úplně pak největší peklo je když se ti podaří získat její důvěru a ona se od vyprávění o těch chlapech který jí zaujaly v minulosti dostane až do současnosti a pak už je to hustý ve všem. Nikdy si totiž nemůžeš bejt jistej že není ještě někdo s kým je jí stejně dobře jako s tebou a nebo že se někdo takovej neobjeví 10minut po té co od ní odejdeš. Žádná jistota se ale konat nebude vlastně nikdy, protože tvůj největší nepřítel není "někdo další", ale tvoje vlastní hlava.
U slečen mi prostě došlo že jestli jí chci mít rád tak prostě musím to brát tak jak to je - já jsem u ní měl takovou důvěru že prostě mi mohla i říct to že nejsem její číslo jedna a prostě jsem si řekl - "ok nikdo nejsme bez chybičky" prostě to jen v těch telenovelách a podobně připitomělejch seriálech je nádherná a zajímavá holčina beznadějna sama - v realitě o ní ale prostě vždycky jde několik chlapů a v téhle branži na 100%. Když bude holka méně uznalá, tak se prostě o ostatních jednoduše nedovíš.
Samozřejmě můžeš být onen vyvolený a jediný koho ona miluje celým srdcem i duší - ale věř mi že jestli to tak je, tak už se normálně vídáte mimo privát, ona ti volá když má nějaký problém a sama se těší až po práci usne u tebe doma ve tvém náručí (peníze samozřejmě neřešíte ani omylem) - jestli se tak neděje, tak good luck, neboť sice se můžeš dál snažit, ale jednoduchý to nebude vážně v žádným momentě. (Kromě těch chvil kdy sám sebe uměle přesvědčíš že "přece ani není možné aby si rozuměla s někým dalším tak jako s tebou" - fakt není prdel kousnout že nejsi "jedinečná sněhová vločka" ale že podobně jako na tebe se těší ještě na další 2-4 chlapi.
//jo a ještě jedna věc - já jsem to sám nezažil,ale hodně často se stává i to že holčina která potkala svého vyvoleného a jediného na privátě sice kvůli němu na dotyčném privátě skončí ale protože ten důvod proč na něm začala dělat (peníze) většinou nezmizí, tak se zpravidla přestěhuje na jiný privát a pokračuje dál - takže sice chlapíci jsou v klidu že "jí promluvily do duše" a ona už "to" nedělá, ale to jen proto protože si to u ní psichicky vymohly a né proto že ona by sama chtěla a mohla skončit. To jen tak pro zajímavost.
Ale varovat tě před ničím nebudu - ta zkušenost se nedá předat - ta se musí jedině zažít. Tak užívej...s vědomím že to co se děje se děje jen proto protože ty sám do toho jdeš...
...jo a abych nezapoměl - ještě je jedna cesta - když tušíš že by se to na tobě mohlo hodně podepsat, tak prostě včas vycouvat. To je sice na jedný straně asi ta nejiteligentnější a nejméně drastická cesta, kdy prostě mozek poručí srdci a řekne mu "na tohle se vyser ty vole, najdi si ženskou o kterou se nemusíš takhle úchylně dělit a tohle vůbec řešit" - zajdeš za ní, slušně se sní rozloušíš - řekneš jí že jsi jí rád poznal, ale že už víš že by to takhle nešlo dál a už za ní nikdy nepřijdeš a popřeješ jí ať se má krásně a odkrášíš - jedinej problém je ten že když se ti o dotyčné zdá a život pomalu nemá bez ní kloudný smysl, tak tohle udělat a skutečně se už nikdy neozvat - to chce fakt kuráž a určitou vyzrálost - já sám jsem do toho bodu abych to uměl takhle ukočírovat (k mé škodě) ještě nedospěl.
Sportovec127 píše:Apropos : Co mne prekvapilo, je skutecnost, ze sotva se zaregistrovals, uz se na tebe oraceji nornici s prosbou o radu.
anubis0 píše:Sportovec127 píše:anubis0 píše:Měl jsem jednu kamarádku co se tím živí a ta netoužila po ničem jiném než po zázemí a opoře, kterou nikdy nezažila ani ve vlastní rodině
V drtive vetsine jsou ty kamaradky, co se tim zivi a pochazi z rozvracenych rodin bez sance. V mladi nemely zadne spravne vzory a odkoukaly takove vzory vztahu, ze je to mnohdy dost smutne. Ale jsou vyjimky, ktere to dokazi......jen jich je velice malo.
Nemusí ani pocházet z rozvrácených rodin,ne vždycky celistvá rodina funguje tak jak má, jeden otec jedna matka, plno sourozenců a třeba i dítě které je týráno a nedostane se mu zastání ani od úřadů, tak to totiž kolikrát chodí, jen si nikdo z nás neuvědomuje že mezi těmi co se tím živí a možná to v sobě i mají stejně jako ty, které se takovou prací neživí a většinou si s námi pohrávají a z jakýchkoliv důvodů z nás prachy tahají jsou i ty co nikdynic neměli a jen sami na sebe spoléhali a spoléhají. Jsou mezi ťapinami takové co žijí s manželi a s manželi a kolikrát nejsou ani češky a stěžují si a my jim to věříme a pak jsou tu ty co se zas až tak dobře nemají občas si možná postěžují ale věří že to vyřeší a v hloubce duše doufají, že snad potkají toho prince(ryíře v zářivé zbroji), protože i přes to že tváří jako realistky, pořád je v nich hodně romatiky. Každá žena sní o svém princi ať má povolání jaké chce, protože jde o to jaká je a jestli někoho z nás vůbec zaujme. Ony by nebyli bez šance kdyby jsme je nesoudili a dostali by šanci i v něčem jiném než aby o svoje místo ve společnosti celý život bojovali a i takové mezi ťapinami bohužel jsou. Rozvrácená rodina je jen mýtus který je nám podsouván. Ani úplná rodina nemusí fungovat tak jak by měla. My si chceme užívat a jim jde kolikrát o to aby přežili a možná se jednou dostali dál než si v dětství kdy se jim poprvé zhroutil celý svět mysleli. Kdo kdy něco dokázal jen tak sám bez pomoci někoho druhého? Bez peněz a bez investorů? Copak to vůbec jde. Hlavně že pařím mezi ty šťastnější a vím že moje dcery tohle nikdy nezažijí,.![]()
anubis0 píše:Všude a ve všem se najdou vyjmky, otázkou je jestli to ještě poznáme, stačí přece i malý náznak toho, že chce skončit a máte vyhráno, když ji chci jen pro sebe tak se oni taky musím postarat aspoň do té doby než si najde práci, pak je vyhráno. Všechno je o pocitech a názorech. Co člověk to jiný názor a jiný pocit.
Uživatelé procházející toto fórum: MNMN a 6 návštevníků