Jo na Moulin Rouge mám taky jednu docela letitou vzpomínku. Psal se měsíc říjen léta Páně 2006, já byl zrovna v maturitním ročníku, ve třídě asi jeden z posledních lúzru, co si ještě nevrznul. V létě jsem po brigádách různě v zahraničí vydělal víc peněz, než jsem byl tehdy schopen pro běžnou spotřebu utratit… Takže volba byla jasná – jde se za děvkama do velkoměsta

Nad reklamou Moulin Rouge v časáku jsem slintal již jako adolescent a Brno jsem tak nějak zhruba znal, takže výběr místa činu byl jednoduchý. Sbalil jsem si do batůžku saky paky, nahodil hoodie, a vyrazil z intru přes pul republiky. Při vstupu zaplatím 3 kila a obratem obdržím fake americký dolary v poplastovaném provedení. Netuším nač, ale neptám se. Snažím se působit pokud možno suverénně. Hezká mladá barmanka (na hoře bez, jenom s decentními hvězdičkami překrývajícími bradavky) mne usadí do lounge, prý bude co nevidět začínat show. Na dotaz, co si dám k pití, si objednávám Martini bianco. Po chvilce je zpět s pitím. Kromě toho se ještě omlouvá, ale byla prý požádaná borcem od vstupu, aby pro jistotu ověřila mou plnoletost (což se s odstupem času ani nedivím, drobný klučina s batohem ze školy byl dozajista podezřelé individuum v daném prostředí). Předkládám tedy občanku a show může začít.
Prohlížím si jednotlivé slečny, jak se u tyče střídají… Jedna docela mladičká, krátkovlasá na mne tu a tam i mrkne… Jenom že není zrovna můj typ, tenkrát jsem byl spíš na malinko starší. Docela betelná mi přijde zejména jedna blonďatá koc. U striptýzu zjišťuji, že je tam dole ne úplně vyholená, což mne docela rajcuje. Následně na dotaz obsluhy, jestli bych neuvítal společnost některé z dam, odpovídám kladně a vyberu si zrovna mou favoritku. Přisedá si ke mně na gauč, představuje se: Ahoj, já jsem Marka (nebo tak nějak, na jména mám docela krátkou paměť). Velmi příjemná osoba, skvěle jsme si popovídali. Taktně zjišťuji, kolik jí je let, že působí na mne hodně mladě. Načež se dozvídám, že už prý tři křížky (do dnešního dne asi největší věkový rozdíl, co se partnerky týče). Prozradí mi taktéž, jak to v podniku tohoto typu funguje, že když bych eventuálně chtěl jít pak na pokoj, musím ji vzít Lady drink, dle jejího výběru. S čím absolutně nemám problém. Dále při rozpravě zjišťuji, nač jsou dobré ty fake penízky, co jsem dostal u vstupu (mohl jsem je strkat holkám v průběhu show za kalhotky, z čehož pak ony dostanou provize, a já při odchodu budu vyzván danou částku uhradit). Pak se tedy přesouváme do patra, kde je taky pokladna, a já su vyzván zaplatit dosavadní útratu + poplatek za pokoj a čas na něm strávený – volím půl hodinu. Celkově mne celá sranda vyšla tehdy myslím kolem 2500 korun. Je zde i možnost platit kartou, ale volím inkognito platbu v cash. Před akci působím na koc očividně dosti nervózním dojmem. Ptá se mne, jestli nejsu náhodou panic. Po mém přikývnutí mírně znervózni i ona, že prý takový případ zatím neměla
Po chvilce mazlení začala s orálkem. K mému překvapení jsem se neudělal už u toho, a vydržel jsem dokonce i pár zásunů v poloze na koníčka. Načež jsem se jí zeptal, jak v tom blbým vtipu: Tak co, jakej jsem byl? Docela mrzuté bylo, že po výstřiku byl automaticky šmitec, sprcha, pak rozloučení, pusa a dojdi zas někdy. U vstupních dveří ještě pak odevzdávám všecky ty dolary, a tedy neplatím nic extra. Pak chvátat na nádr, abych chytil noční vlak a byl ráno na intru a ve škole

Závěrem jenom takové podivuhodné zjištění… Ačkoliv mé příjmy od té doby jsou úplně někde jinde, nikdy jsem neměl pocit přebytku peněz navíc, abych navštívil night club znovu. A teď ještě jeden dotaz na vás, památníky a veterány brněnského nornictví, případně dámy z oboru… Nenašel by někdo ve své sbírce fotogalerie z MR z popsaného období? Uvítal bych foto tý blond mařky ve svém soukromém herbáři
