Rozhodl jsem se svoje zkušenosti z oblasti okolí ulice Cejl zformulovat do nějakého přehlednějšího návodu. O privátech nepíšu, protože tam už dlouho nechodím. Nesnáším pasáky a představa automatického podílu z peněz, co dám holce, odevzdané nějakému vyžeráckému a v podstatě zneužívajícímu praseti, mi bere chuť. Priváty považuju po pár negativních zkušenostech s nervózníma holkama plnýma strachu ze svýho pasáka za moderní obdobu otrokářské společnosti a odmítám to podporovat. Navíc jsou priváty poměrně drahé - třeba taková Omega na Náměstí Svobody byla, je a vždy bude drahá, protože musí být - náklady tam jsou enormní. Naproti tomu Cejl nabízí cenovou úsporou při šuku i bílému heterosexuálnímu pracujícímu a daně platícímu muži participovat na jinak selektivní podpoře minorit v podstatě nulovým nájemným obecních bytů v centru.
Motivace:
Cejl a okolí je jedna z nejsvobodnějších lokalit. Nic není tabu, možné je vše a to včetně odmítnutí norníka, když není sympatický nebo se jiným způsobem nezdá - na některých privátech věc nevídaná. Pokud je norník chtivý píchat bez gumy luxusní voňavou třináctiletou školačku na útěku z pasťáku, aby mu ho do ní strkala a držela ho zezadu za koule její desetiletá setra a ještě u toho kouřit péro nějakému homosexuálnímu mladíkovi, Cejl a okolí je to pravé místo. Pořídíte to tam za devět stovek. Je to ale mimo běžná třeba i s rizikem, že ji chvíli po vysazení uvidíte odchycenou nasedat do policejního auta a odváženou kdovíkam na stěry a uchování vzorků dna. Na druhou stranu, pokud to někdo vyhledává, jsou tam i dámy, co nosí mezi nohama balíček tvarůžků nebo romaduru a budou to dělat i s vaším psem.
Ze zkušeností:
1. Kdy
Cejl nikdy neusíná a v každý okamžik je jiný. Připomíná neustále se točící kaleidoskop, který v některé okamžiky nabídne netušené možnosti. Nemá význam psát o konkrétních děvčatech či konkrétních stanovištích. Jediné, co platí, je, že toto děvče bylo tehdy a tehdy tam a tam. Nemuselo tam být nikdy před tím a nemusí tam být ani nikdy potom. Přesto ale jsou některé obecné zásady pramenící z povahy věci a objektů zájmu. Pro "lov" je výhodnější tma než světlo, teplo než zima a sucho než déšť nebo sníh. Platí v této situaci mnou blíže nezkoumaná, ale ověřená zásada rovnováhy - čím víc po Cejlu a okolí křižuje policejních aut, tím slibnější "úlovky" jsou k dispozici. Obecně čím dřívější hodina, tím mladší ročníky. Větší výběr bývá za tmy a ve všední den.
2. Kde
Velkou výhodou je vlastní auto. Projít si "revír" pěšky není vůbec špatný nápad, z auta je kolikrát špatně vidět. Cejl samotný od Koliště po Interspar málokdy nabídne něco jiného, než provařené kundy tvarůžkářky. U zastávky Körnerova ve směru do centra se sdružují tzv. Vlaši, tedy olašští romové. Je tam vysoká pravděpodobnost průseru. Pokud někdy proniknou zprávy o střílení na Cejlu nebo něco podobného, z více než 90% případů je to tato komunita v komunitě. Od Intersparu po křižovatku s Vranovskou je příhodná lokalita s vysokými pravděpodobnostmi. Revír dále pokračuje po Vranovské až k vozovně Husovice. Náhodně je možné odchytit úlovek i dál na Husovické a Dukelské, případně na Jana Svobody. Znalci si projedou i Vlhkou a Špitálku s Radlasem. Vnitřní lokalita - Bratislavská a Francouzská jsou lepší přes den, v noci se tam obvykle nešlape. Jezdí se tam spíš na jisto po předchozí individuální domluvě.
Skuteční hledači pokladů mají velkou pravděpodobnost najít nekonvenční úlovek v barech a hernách, ale je to hodně na přeshubu. Sám jsem pár výčepů navštívil a rozhodně nedoporučuju zelenáčům. Ty nejvyhlášenější jsou: U zelené žáby na Vlhké, diskotéka na Mlýnské, herna na rohu Cejlu a Jana Svobody, herna na začátku Vranovské a herna na Vranovské u zastávky Mostecká směrem do centra.
Až naložíte objekt touhy, nedoporučuju jezdit na její místo. Varianty, na které vás povedou jsou Lazaretní za domem u vlakové stanice Židenice, parkoviště na konci Tkalcovské, parkoviště mezi domy na Vlhké, místo mezi zastávkou Životského a benzínkou na Olomoucké nebo dokonce jen parkoviště u Intersparu. Všechno to je špatně a jezdí tam i Policie. Jeďte s ní někam, kde ona nebude mít jistotu brzkého návratu v případě, že ji vykopnete z auta a někam do "bílé" lokality. Doba jízdy musí překročit dobu její maximálně možné koncentrace - obvykle stačí pět minut lokalitou, kudy to nezná.
3. S kým
Je to na vás. Já osobně neberu ty profláknuté romadurky. Moje zkušenost je, že čím víc na vás mává, tím míň stojí za to. Konkrétní objekt je vždy o štěstí. Viděl jsem tam všechno možné i regulérní černošku. Měl jsem štěstí na voňavou patnáctiletou bílou Jihlavačku, měl jsem sedmnáctiletou nymfomanku maďarku, která se nechala opíchat v autě za pětikilo a pak ještě šestkrát za celou noc u mě doma už bez finančních požadavků, měl jsem dvě mladé sestřenice na střídačku za tři sta každou, možnosti jsou skutečně netušené, ale vždy dopředu nejisté. V Bronxu se žije přítomným okamžikem, co bylo, bylo, co bude, neví nikdo. Pokud chcete jistotu nebo pravidelnost, běžte na privát, tam vám to pasák za poplatek zorganizuje. Na Cejlu samozřejmě taky jsou pasáci, u těch provařených téměř stoprocentně. V 90% případů jsou pasáci z Bronxu příbuzní a v 9% partneři těch dívek. Je normální, že vám do auta posadí bratr svoji mladší sestru.
Domluva přes mobil v podstatě neexistuje. Pokud náhodou nějaký mají, ještě ten den může být v zastavárně. Dá se fungovat v provizoriu, že svému objektu zájmu dáte svoje číslo a pak jste v různou denní dobu prozváněni z telefonních budek podle jejich aktuálních finančních potřeb.
Stává se, že pokud jste neprověřený norník, nejede s vámi slečna sama, ale vyžaduje přítomnost svého doprovodu. Většinou jsou to zkušenější holky, který si buď vystoupí, nebo jsou potichu v autě. Mně publikum nevadí, nechávám je v autě a ještě na to rozsvítím. Má to svoje kouzlo.
Není výjimkou narazit na děvčata, co nechtějí dělat cokoliv, třeba se omezují jen na orál, nebo jen rukou. Buď mají své dny nebo jsou skutečně ještě panny, stává se to. Cenově taková akce odpovídá, ale já to nevyhledávám.
4. Za kolik
To je částečně taky na vás. Nekažte ceny! Čtyřmístnou částku dá jen pitomec, romadurky budou hodně laciné, ty lepší se spokojí s částkou kolem pětikila. Za vyššími finančními požadavky je obvykle nějaká koule na noze slečny (pasák, ale třeba i hladové mimčo). Doporučuju kritický nadhled na zhodnocení situace. Někdy bývá výhodné nechat si neprovařenou slečnu dohodit i někým z ulice, za to je vhodné pustit chlup. Třeba kilo, dvě a nebo taky kopnout do zadku, podle toho, co přivedou.
5. Výběr rizik daných lokalitou
Probírání se smetištěm Bronxku je "sport" jako každý jiný. Když neumíte prohrávat, nikdy nemůžete vyhrát. Já osobně odjíždím s nepořízenou ve výrazně nadpolovičním počtu případů a to si troufnu říct, že už se malinko vyznám. Norník musí být připraven na vše, optimálně vybaven autem a krabičkou cigaret na rozdávání. Zažil jsem už všechno možné. Z nejhorších zážitků bych zmínil naskákavších šest cigánských výrostků obého pohlaví v autě, obklíčení deseti olašskými bitkaři. Ze všeho jsem vybruslil. Obzvlášť mobil je pro ně jako mucholapka. Už mi ho slečna i doprovod v autě dvakrát vzali. Stále ho mám. To se teprve ukázala výhoda neznámého a dalekého místa - nakonec ho obě našly v autě pod koberečkem, že jsem si ho tam přece dal. Naposled mi na autě přistálo z nějakého okna vajíčko. Prostě nezapomínat, že je to Bronx a krýt si záda. Máte proti nim spousty výhod - auto, peníze, dvojnásobné IQ. Přeju hodně štěstí, norníci.
|
