Zdravím a zajímalo by mě, jestli někdo máte podobnou zkušenost.
Na priváty jsem chodil od raného mládí, ale to jen hodně nepravidelně - tehdy jsem na to zkrátka neměl prachy. Měl jsem pak i delší pauzy, třeba i pár let, ale poslední asi tři roky jsem začal chodit pravidelně. Ze začátku mě to bavilo, bral jsem to jako zpestření, ale časem jsem si na tom vytvořil tak trochu závislost. A z návštěv privátů se stalo spíš takové splnění povinnosti, abych si to zkrátka odbyl a odškrtl a měl zase chvilku čistou hlavu. Jenže nutkání zase někam zajít a vyzkoušet zase nějakou novou se vracelo stále častěji. Postupně jsem si uvědomil, že mě to vlastně už nerajcuje, že to dělám ze (zlo)zvyku. A ten klid už jsem neměl ani v mezičase mezi návštěvami, často mě štvalo a mrvilo mi den, že se nemůžu někam dovolat nebo se dohodnout na pro mě ideální termín. Takže i tuhle stránku - kam jít, jestli to stojí za to, kdy tam jít - jsem řešil nezdravě často, otravovalo mě to. Samozřejmě chápu, že s tím potřebuju seknout, alespoň na čas, ideálně na trvalo, ale trošku se bojím, že mě to bude vábit dál.
Takže si rád přečtu, pokud někdo zažil nebo zažívá něco podobného. Třeba i do soukromých zpráv, pokud to nechceš psát tady.